Odborný text zpravidla má několika částí. Jaké konkrétně, záleží na typu odborného textu, zda se jedná např. o odborný článek, závěrečnou práci (bakalářská, diplomová, dizertace), konferenční příspěvek, příspěvek ve sborníku, monografii, seminární práci, výzkumný projekt. Odlišnosti jsou především v míře jejich podrobnosti a náročnosti přípravy.

Obecně lze odborný text rozčlenit na:

• Abstrakt
• Úvod
• Teoretická část
• Praktická část
• Závěr
• Seznam literatury

Pomůcka:

IMRAD – pomocná metoda pro psaní odborného textu, která určuje jeho strukturu. Jedná se o zkratku slov: Introduction, Methods, Results, Analysis, Discussion.

Více viz např.:  

• IMRAD – pomůcka bádání a struktury informací v textu
• The IMRaD format
• IMRAD Cheat Sheet with Examples

 Navigace v modulu:

Abstrakt

„Stručná a přesná reprezentace obsahu dokumentu bez vlastní interpretace nebo hodnocení.“

(ČSN ISO 214:2001) 

• Účelem abstraktu je umožnit rychle a přesně identifikovat obsah dokumentu, aby čtenáři byli schopni posoudit jeho význam a užitečnost. 
• Popisuje:  
  • CÍL (čím se autor zabýval a co ho k tomu vedlo)
  • METODY (jakým způsobem dosáhl cíle)
  • VÝSLEDEK (k čemu autor dospěl, jaké z toho vyvozuje závěry a předpoklady)
• Užití: přihlašování příspěvku do časopisu nebo na konferenci; při přihlašování technického řešení k patentování je abstrakt povinný; u závěrečných pracích spolu s klíčovými slovy aj. 

  Tip! Na základě abstraktu se rozhoduje o přijetí článku k publikování v časopisu nebo příspěvku na konferenci. Při publikování se pak obvykle uvádí na začátku vlastního článku. 

Rozsah určuje vydavatel/zadavatel (např. šablona pro abstrakt, určení typu a rozsahu) a může se lišit. Obvykle se uvádí maximální počet slov, případně i počet znaků, který je třeba dodržet, někdy počet řádků nebo počet stránek textu (nebo jen polovina stránky). 

Rozdíl mezi abstraktem, anotací, resumé

Úvod

Stručné uvedení čtenáře do kontextu.

  Tip! Pozor, neopakuje se obsah abstraktu.

• Seznámení s řešenou problematikou a cílem práce.
• Stanovení hypotéz/výzkumných otázek, pokud se s nimi pracuje.
• Stručný nástin dosavadního stavu výzkumu daného tématu.
• Představení struktury práce a použitých metod výzkumu (způsoby, jak se daná problematika bude řešit).
• Návrh možných výsledků.
• Základní charakteristika pramenů, ze kterých se vycházelo, a jak se s nimi pracovalo (podrobnější seznámení se zdroji a dosavadním stavem řešení vybraného tématu je následně většinou součástí první kapitoly).

  Tip! Úvod spolu se závěrem se většinou píší až po dokončení práce. Nelze napsat dobrý úvod, dokud není jasné, o čem práce přesně bude. Zároveň je potřeba čtenáře v úvodu navnadit a probudit jeho zvědavost, aby četl dále.

Stať (popis řešení zvolené problematiky)

Teoretická část

Podrobně popisuje východiska práce:

• Současný stav problematiky
• Definuje základní pojmy
• Cíl práce (řešený problém, hypotéza/-y, výzkumné otázky)
• Teoretická a metodologická východiska (popis metod, nástrojů a přístupů k řešení zvoleného problému​, teorie k tvorbě průzkumu a výzkumu)
• Popis řešení zadaného úkolu

Někdy teoretická část spíše doplňuje praktickou část, někdy je naopak sama stěžejní a odpovídá na cíl práce (výzkumnou otázku, hypotézu).

Časté chyby:

• Snaha uplatnit všechny nalezené informace (není nutné) – výsledkem je nepřehledný, dlouhý text​.
• Neznalost relevantní literatury – text je pak útržkovitý a neúplný​.

Praktická část

Vlastní práce autora/-ů (popis řešení): ​

• Analýza dat (je důležité použít vhodné a odborné metody, např. SWOT analýza, vícekriteriální hodnocení)​

  Tip! Pozor na správnou interpretaci výsledků.

• Výsledky, výpočty (k čemu se došlo, co bylo dokázáno)
• Diskuze a vyhodnocení přínosu práce​:
  • Vztažení výsledků na cíle/hypotézu práce​
  • Vazba na teoretickou část​

Někdy spíše doplňuje teoretickou část, někdy je naopak sama stěžejní a odpovídá na cíl práce (výzkumnou otázku, hypotézu).

Závěr

Ze závěru by měl čtenář získat jasnou základní představu o nejdůležitějších výsledcích, způsobu, jakým byly získány, a jejich významu (včetně oblasti, ve které tento význam mají).

• Interpretace výsledků a jejich zasazení do širšího kontextu.
• Stručné shrnutí silných a slabých stránek získaných zjištění (předpoklady, omezení, výhody).
• Splnění cílů práce (odpovídá na cíl práce z úvodu).
• Možnosti dalšího využití výsledků v praxi či dalšího rozpracování tématiky​.

Závěr obvykle plní jednu ze dvou funkcí (může také plnit obě):

• Shrnuje argumentaci (není zde uvedeno nic nového, jen jsou zopakovány hlavní body).
• Vysvětluje význam získaných zjištění (neopakují se hlavní body, ale je zde popsáno, proč je dané zjištění důležité, čím je významné: např. je významný pro studium určitého období, pro určitou zeměpisnou oblast, lze spekulovat o vlivu zjištění na další vývoj).

  Tip! Úvod i závěr by měly být v souladu. Ale pozor! Závěr by neměl být formulovaný stejně jako úvod a hlavní část textu. V závěru by měl být úvod reformulován na základě provedené analýzy a měly by zde být předloženy odpovědi na výzkumné otázky formulované v úvodu, případně navrženy možnosti dalšího výzkumu a budoucí směry bádání.

Závěr by měl být stručný, jasný, konkrétní.

Časté chyby:

• Příliš velké zjednodušení (ve snaze zjednodušit výsledky), což sníží význam získaných výsledků.
• Naopak zase přílišné zahlcení přemírou konkrétních údajů.
• Závěr již neobsahuje nová témata a otázky (kromě případného návrhu směrů dalšího rozvoje bádání).
• Závěr musí vcházet z hlavní části práce. Nelze si v něm vymyslet něco, co z práce nevychází, a naopak opomenout hlavní závěry.

Seznam použité literatury

Soupis zdrojů, ze kterých autor vycházel a použil je při psaní. Seznam by měl obsahovat jen citace těch dokumentů, které autor ve své práci opravdu použil.

Jaký typ seznamu použité literatury budete vytvářet, závisí na použité metodě odkazování v textu. Více viz Odkazování v textu.

  Tip! Existuje více možností – tzv. citačních stylů, jak odkazovat v textu a jak uvádět citace v seznamu. Je důležité si dopředu zjistit, jaký styl máte při psaní svého textu použít (např. pokyny nakladatelů pro autory, pokyny škol pro psaní závěrečných prací).

Přílohy 

Samostatné texty, obrázky, tabulky, které v detailech doplňují text práce​.

 Navigace v modulu:

1. Výběr tématu

Vybrat si správné téma je velmi důležité. Je dobré si jej řádně promyslet, protože později se těžko mění, a hned si udělat malý předběžný průzkum a ujasnit si na začátku práce ujasnit:

• O čem, proč a pro koho píšu?
• O čem se bude psát? = téma práce
• Co chce autor zkoumat, co se chce dozvědět? = výzkumné otázky
• Pro koho se bude psát? = cíl (přinese to něco nového či zajímavého čtenáři)

Výzkumné otázky

Jasně formulované výzkumné otázky pomůžou vymezit a konkretizovat téma.

V této fázi je dobré nepodcenit průzkum informačních zdrojů (viz Co je rešerše?), zda je k danému tématu dostatek vhodných a aktuálních podkladů.

2. Brainstorming

V rámci příprav na psaní je dobré si sepsat všechny známé informace o tématu, různé názory a otázky, které s tématem souvisí.

Např.:

• co už víte
• co si myslíte
• co ještě potřebujete o svém tématu zjistit

Vhodným pomocníkem pro brainstorming mohou být třeba myšlenkové mapy.

3. Časový plán

Viz modul:

4. Průzkum/rešerše

Je důležité pracovat s kvalitními a relevantními informačními zdroji, z nichž se dá čerpat inspirace a navazovat na již zjištěné objevy.

Více o tématu: Odkaz na Rešerše

V této fázi je také dobré hned si ukládat získané zdroje, aby nebylo je potřeba zpětně mnohdy složitě dohledávat. Více o tématu:

5. Studium literatury

6. Vlastní práce - experiment, dotazníkové šetření aj.

7. Osnova

Precizní sestavení osnovy může velmi pomoc při práci:

• Je jasně vidět logická strukturu textu.
• Pomůže udržet „myšlenkovou kázeň“ (při vyhledávání, třídění informací i psaní).

8. Psaní

9. Revize textu (obsah)

10. Úpravy textu (formální náležitosti)

Viz modul:

11. Korektury

Poslední, velmi důležitou, fází psaní jsou korektury textu před odevzdáním. Je dobré jim věnovat dostatek času, aby se stihly vylepšit formulace, opravit pravopisné a typografické chyby, upravit vzhed dokumentu aj.

• Revize textu (obsah) a jazykové korektury
  • Více o tématu: Odborný styl – žánrová diferenciace.docx
  • Časté chyby: Office365 - Gramatika a pravopis-chyby.docx

• Úprava textu (formální náležitosti a typografické chyby)

Viz modul:

Techniky rychlého čtení vás naučít číst odborné texty efektivně. Naučíte se rychle poznat, zda je daný text relevantní (užitečný) nebo je třeba zaměřit se na jiný. Ušetříte čas i energii, kterou můžete vložit do samotného psaní odborného textu.

ÚK ČVUT nabízí online kurz rychlého čtení, který vás naučí efektivně číst. Kurz je intuitivní, můžete začít a pracovat, kdy potřebujete.

Více informací o kurzu najdete zde: Rozečti se

Navigace v modulu:

Každý odborný text má své formální náležitosti, kterých se autor musí při psaní textu držet. U seminárních a závěrečných prací je stanovuje univerzita/fakulta/ústav. U článků v odborných časopisech je určuje vydavatel. Než se pustíte do psaní textu, zjistěte si, jaké parametry musí váš text splňovat.

 Navigace v modulu:

Členění textu

Kapitoly, podkapitoly

• Rozsáhlejší celky, které popisují určitou ucelenou část tématu práce.
• Kapitoly začínají na nové stránce.
• Součástí kapitol jsou často i podkapitoly. Většinou se jich užívá, když chcete popisovanou problematiku více rozčlenit. Kapitola a podkapitoly by na sebe měly navazovat1.

Odstavce

• Sdělují jednu nebo více myšlenek. Tvoří menší celky.
• Čtenář se díky nim snadněji orientuje v textu.
• Jsou od sebe graficky odděleny: odsazením, předsazením nebo přídavným prokladem

Tip! Odstavec by neměl být moc dlouhý, aby byla stále zachována myšlenka a čtenář se v textu neztrácel, ale neměl by být ani moc krátký, díky čemuž je text více roztříštěn.1

Nadpisy

• Uvádějí se na samostatných řádcích a nepíše se za nimi tečka. Otazník je možné použít.
• Hierarchii nadpisů určuje velikost a typ použitého písma. 
• Zarovnávají se zleva.

Číslování kapitol, oddílů a pododdílů 

• Řeší norma ISO 2145 (01 0184):1997. Dokumentace. Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů.
• Používá se hierarchické číslování (1, 1.1, 1.1.1 atd.). Mezi jednotlivá čísla se vkládají tečky. Za poslední číslici se tečka nedává!

• Hlavní oddíly (první úroveň) se musí číslovat průběžně počínaje číslem 1.
• Ulehčuje hledání a vyhledávání určitých pasáží v textu.
• Umožňuje lépe odkazovat na jednotlivé části textu2.

Tip! Doporučuje se nepoužívat více jak 4 úrovně členění. Vyšší počet je už pro čtenáře nepřehledný.

Materiál ke stažení (.pdf)

Formální úprava

Existují různé textové editory, které Vám umožní napsat vaší práci. Když si budete takový editor vybírat, nezapomeňte, že byste měli vycházet ze svých vlastních možností a potřeb.

Nejčastěji používané textové editory:

• MS Word - díky licenci pro ČVUT je možné využívat celou škálu produktů MS Office zdarma
• Open Office Writer - volně dostupný textový editor
• LaTeX - nejde o běžný textový editor, ale typografický systém určený pro sazbu textů k tisku a to především technických dokumentů (odkazy: Drsný úvod do LaTeXu, Velmi stručný úvod do LaTeXu a LaTeX pro pragmatiky) – ve větší míře se používá např. na FIT, FEL

Písmo (velikost, druhy)

• Existují různé druhy písma (např.: patková, bezpatková, lomená apod.), ale v rámci jednoho odborného textu je potřeba si vybrat jeden druh písma a toho se držet v celé šíři práce. Pokud byste použili více variant, text by byl nesourodý a špatně by se četl. Lepší je kombinovat velikost, kurzívu, tloušťku jednoho typu písma.
• Nejčastěji používané typy písma:

Patková písma např.:

• Times New Roman – Takto píše Times New Roman.
• Courier New – Takto píše Courier.

Bezpatková písma např.:

• Arial – Takto píše Arial.
• Calibri – Takto píše Calibri.

Tip! Ne všechny typy písmen obsahují písmena české abecedy (např. ě, ř, ž).

• velikost písma se doporučuje 10 až 12 bodů

nadpisy: větší o 2 až 4 body

podnadpisy: větší o 1 až 2 body

popisky tabulek či obrázků: menší o 1 až 2 body než text

poznámky pod čarou: 8 bodů. 

Řádkování

• Doporučuje se 1,5 řádku z důvodů lepší čitelnosti textu.

• V poznámkách pod čarou se doporučuje používat jednoduché.

Zarovnání

• Obvyklé je zarovnání do bloku (text je stejně dlouhý a oba kraje stránky jsou zarovnány stejně).

Úprava/kontrola

Časté typografické chyby

• větší   mezery     mezi     slovy
• psaní % 

• Jeho podíl na obratu firmy byl 40 % (podstatné jméno: mezera). ALE! Získal 40% podíl (přídavné jméno: bez mezery).

• nepodtrhávejte
• mezera při psaní čárky

• Odevzdal práci,která neodpovídala zadání.

• špatné použití pomlčky – náhrada závorky, uvození přímé řeči (např. Dálnice Praha–Brno) a spojovníku - spojuje výrazy (např. propan-butan1)
• samozřejmý, nikoliv samozdřejmý nebo bizarní, nikoliv bizardní

• jednopísmenné předložky a spojky na konci řádku (a, i, k atd.)
• na konci stránky nesmí zůstat: nadpis kapitoly, samostatná první řádka odstavce, slovo ukončené rozdělovacím znaménkem
•  začátek stránky nesmí obsahovat: samostatný popis obrázku, poslední řádku odstavce, část nadpisu

Tip! V tomto taháku lze nalézt v kostce vysvětlení různých nejčastějších typografických záludností.

Korektury

• Před samotným tiskem nezapomeňte také na kontrolu pravopisu. Svou práci dejte přečíst někomu, kdo češtinu ovládá na vysoké úrovni, aby vám případné chyby v textu zkontroloval a upravil. 
• Dejte si pozor, kdy máte termín odevzdání vaší práce. Je potřeba hlídat, kdy zadat práci do tisku a k vazbě. Rozhodně to udělejte s předstihem. Tisk a vazba totiž nějakou dobu trvá a ve stejném období to budou činit i vaši kolegové. Počet výtisků, který potřebujete mít, zjistíte na stránkách vašich fakult/kateder.

Číslování

Obrázky, tabulky

Poznámkový aparát

Vzorce