Odborný text zpravidla má několika částí. Jaké konkrétně, záleží na typu odborného textu, zda se jedná např. o odborný článek, závěrečnou práci (bakalářská, diplomová, dizertace), konferenční příspěvek, příspěvek ve sborníku, monografii, seminární práci, výzkumný projekt. Odlišnosti jsou především v míře jejich podrobnosti a náročnosti přípravy.
Obecně lze odborný text rozčlenit na:
- Abstrakt
- Úvod
- Teoretická část
- Praktická část
- Závěr
- Seznam literatury
Pomůcka:
IMRAD – pomocná metoda pro psaní odborného textu, která určuje jeho strukturu. Jedná se o zkratku slov: Introduction, Methods, Results, Analysis, Discussion.
Více viz např.:
Navigace v modulu:
Abstrakt
„Stručná a přesná reprezentace obsahu dokumentu bez vlastní interpretace nebo hodnocení.“
(ČSN ISO 214:2001)
- Účelem abstraktu je umožnit rychle a přesně identifikovat obsah dokumentu, aby čtenáři byli schopni posoudit jeho význam a užitečnost.
- Popisuje:
- CÍL (čím se autor zabýval a co ho k tomu vedlo)
- METODY (jakým způsobem dosáhl cíle)
- VÝSLEDEK (k čemu autor dospěl, jaké z toho vyvozuje závěry a předpoklady)
- Užití: přihlašování příspěvku do časopisu nebo na konferenci; při přihlašování technického řešení k patentování je abstrakt povinný; u závěrečných pracích spolu s klíčovými slovy aj.
Tip! Na základě abstraktu se rozhoduje o přijetí článku k publikování v časopisu nebo příspěvku na konferenci. Při publikování se pak obvykle uvádí na začátku vlastního článku.
Rozsah určuje vydavatel/zadavatel (např. šablona pro abstrakt, určení typu a rozsahu) a může se lišit. Obvykle se uvádí maximální počet slov, případně i počet znaků, který je třeba dodržet, někdy počet řádků nebo počet stránek textu (nebo jen polovina stránky).
Příklad
Abstrakt: Tato práce objasňuje jevy, které nastávají v laserové diodě, je-li vysílané záření odráženo zpět za vzniku interferencí v samotné laserové diodě. Druhá část práce pojednává o praktické konstrukci návrhu interferometru využívajícího výše zmíněných jevů k měření změn polohy a otáčivého momentu. Součástí práce je protokol o měření zkonstruovaného interferometru, kde nás především zajímá chování laserové diody a ověření vlivu úrovně odraženého záření na průběh detekovaného signálu.
Klíčová slova: Interferometr, interference, fázový posuv, 'self-mixing', Dopplerovský jev, měření polohy, měření rychlosti
(Zdroj: http://hdl.handle.net/10467/61564)
Rozdíl mezi abstraktem, anotací, resumé
Úvod
Stručné uvedení čtenáře do kontextu.
Tip! Pozor, neopakuje se obsah abstraktu.
- Seznámení s řešenou problematikou a cílem práce.
- Stanovení hypotéz/výzkumných otázek, pokud se s nimi pracuje.
- Stručný nástin dosavadního stavu výzkumu daného tématu.
- Představení struktury práce a použitých metod výzkumu (způsoby, jak se daná problematika bude řešit).
- Návrh možných výsledků.
- Základní charakteristika pramenů, ze kterých se vycházelo, a jak se s nimi pracovalo (podrobnější seznámení se zdroji a dosavadním stavem řešení vybraného tématu je následně většinou součástí první kapitoly).
Tip! Úvod spolu se závěrem se většinou píší až po dokončení práce. Nelze napsat dobrý úvod, dokud není jasné, o čem práce přesně bude. Zároveň je potřeba čtenáře v úvodu navnadit a probudit jeho zvědavost, aby četl dále.
Stať (popis řešení zvolené problematiky)
Teoretická část
Podrobně popisuje východiska práce:
- Současný stav problematiky
- Definuje základní pojmy
- Cíl práce (řešený problém, hypotéza/-y, výzkumné otázky)
- Teoretická a metodologická východiska (popis metod, nástrojů a přístupů k řešení zvoleného problému, teorie k tvorbě průzkumu a výzkumu)
- Popis řešení zadaného úkolu
Někdy teoretická část spíše doplňuje praktickou část, někdy je naopak sama stěžejní a odpovídá na cíl práce (výzkumnou otázku, hypotézu).
Časté chyby:
- Snaha uplatnit všechny nalezené informace (není nutné) – výsledkem je nepřehledný, dlouhý text.
- Neznalost relevantní literatury – text je pak útržkovitý a neúplný.
Praktická část
Vlastní práce autora/-ů (popis řešení):
- Analýza dat (je důležité použít vhodné a odborné metody, např. SWOT analýza, vícekriteriální hodnocení)
Tip! Pozor na správnou interpretaci výsledků.
- Výsledky, výpočty (k čemu se došlo, co bylo dokázáno)
- Diskuze a vyhodnocení přínosu práce:
- Vztažení výsledků na cíle/hypotézu práce
- Vazba na teoretickou část
Někdy spíše doplňuje teoretickou část, někdy je naopak sama stěžejní a odpovídá na cíl práce (výzkumnou otázku, hypotézu).
Závěr
Ze závěru by měl čtenář získat jasnou základní představu o nejdůležitějších výsledcích, způsobu, jakým byly získány, a jejich významu (včetně oblasti, ve které tento význam mají).
- Interpretace výsledků a jejich zasazení do širšího kontextu.
- Stručné shrnutí silných a slabých stránek získaných zjištění (předpoklady, omezení, výhody).
- Splnění cílů práce (odpovídá na cíl práce z úvodu).
- Možnosti dalšího využití výsledků v praxi či dalšího rozpracování tématiky.
Závěr obvykle plní jednu ze dvou funkcí (může také plnit obě):
- Shrnuje argumentaci (není zde uvedeno nic nového, jen jsou zopakovány hlavní body).
- Vysvětluje význam získaných zjištění (neopakují se hlavní body, ale je zde popsáno, proč je dané zjištění důležité, čím je významné: např. je významný pro studium určitého období, pro určitou zeměpisnou oblast, lze spekulovat o vlivu zjištění na další vývoj).
Tip! Úvod i závěr by měly být v souladu. Ale pozor! Závěr by neměl být formulovaný stejně jako úvod a hlavní část textu. V závěru by měl být úvod reformulován na základě provedené analýzy a měly by zde být předloženy odpovědi na výzkumné otázky formulované v úvodu, případně navrženy možnosti dalšího výzkumu a budoucí směry bádání.
Závěr by měl být stručný, jasný, konkrétní.
Časté chyby:
- Příliš velké zjednodušení (ve snaze zjednodušit výsledky), což sníží význam získaných výsledků.
- Naopak zase přílišné zahlcení přemírou konkrétních údajů.
- Závěr již neobsahuje nová témata a otázky (kromě případného návrhu směrů dalšího rozvoje bádání).
- Závěr musí vcházet z hlavní části práce. Nelze si v něm vymyslet něco, co z práce nevychází, a naopak opomenout hlavní závěry.
Seznam použité literatury
Soupis zdrojů, ze kterých autor vycházel a použil je při psaní. Seznam by měl obsahovat jen citace těch dokumentů, které autor ve své práci opravdu použil.
Jaký typ seznamu použité literatury budete vytvářet, závisí na použité metodě odkazování v textu. Více viz Odkazování v textu.
Tip! Existuje více možností – tzv. citačních stylů, jak odkazovat v textu a jak uvádět citace v seznamu. Je důležité si dopředu zjistit, jaký styl máte při psaní svého textu použít (např. pokyny nakladatelů pro autory, pokyny škol pro psaní závěrečných prací).
Přílohy
Samostatné texty, obrázky, tabulky, které v detailech doplňují text práce.